Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obrazek 

Obrazek

Čas který si nyní v současnosti, žijeme, je ten jediný čas co máme....těžko jej lze uchopit......a možná, že čas mezi dvěmi vteřinami, ona neznatelná průrva, skrývá celou naši minulost, přítomnost, ale i budoucnost. Není to snad průchozí bod do jiné časové dimenze. Možná že ano, ale stejně tak, jako plují oblaka a nelze je zadržet, pak i když uznáme jakousi relativnost času, je těžké, se s touto skutečností vyrovnat, neboť uplynulý čas našeho dosavadního života pro nás představuje naše vzpomínky, možná úspěchy či neúspěchy a plány. V našich myslích probíhají vzpomínky od bodu A do bodu B a my se s nimi ztotožňujeme, identifikujeme jako se starými fotografiemi jenž nám připomínají určité úseky naší cesty životem. Jak je vše, a nyní hovořím o času, relativní. A proto tak snaha jej zastavit je stejně pošetilou, jako se jej dokonce snažit, jaksi obrátit do protisměru, jeho běhu, což se stává pak také již jen pouhou utopistickou vizí, kterou nelze uskutečnit, neboť čas vlastně neexistuje. Je tu jen a jenom stálá přítomnost. A přesto, ač se naše mysl tomu brání, snaží se o to čas jakkoli jej zadržet, promítá do něj horlivě jako na plátno všechny naše vzpomínky, od minulosti až po současnost, do současného života, který žijeme nyní, tady a teď, stejně jako vysněná budoucnost, je nebo může být pro nás skutečnou již nyní. Zkuste uvažovat a jednat, dovolte si to sobě na chvíli bez napětí zda to, nebo tamto ještě stihnu. Jinak se topíme v čase a bloudíme sem a tam a na současné  prožívání, onoho ,,Teď"!, jenž je již námi značně okleštěno......čas nám jaksi nezbývá. Stále se za něčím velice prchavým ženeme a pak vzpomínky na tyto okamžiky, chvíle života jsou pro nás jako vyprchaná vůně intimspreje. Obklopujeme se vzpomínkami, nebo naopak vizemi, představami o naší skvělé budoucnosti pokud vše vyjde jak má, ale ono ,,Teď jsme se dosud nenaučili opravdu žít. Žít v přítomném čase.občas se nám to snad i podaří, ale není to ničím trvalým. Proto pojďme se to učit,učme se tomu jak žít za hranicemi, kulisami času, dokud máme k tomu příležitost a objevíme to co je nemněnné a trvalé, tomu co je za horizontem představ naší mysli. Přestaňme stavět kulisy,ony Potěmkinovy vesnice a městečka a žijme naplno, ale přitom ne hekticky.Hledejme pokoj v srdci i mysli nebojme se že nám něco unikne, vždyť podstatné je to co pociťujeme v našem srdci, co se projevuje v našem osobním životě.                                                                       Také si položme sami v sobě otázku kolik času jenž mám k dispozici prožiji vědomě, ne jen jaksi automaticky, ale spontánně a smysluplně pro svůj duchovní rozměr, který mne osobně nasměruje ke Světlu všech světel a prožiji tento čas nejen se sluchátky na uších, či před počítačem, nebo televizí, v posilovně, ale opravdu s druhými.       Kolik času máme a kolik jej ztrácíme nepodstatnými věcmi a činnostmi, víme snad kolik času opravdu máme? Proto se máme ještě čas zamyslet jak s tímto darem vlastně osobně zacházíme my každý sám za sebe a zdali opravdu jsou naše dny prosluněné, nebo ne. A když ne tak co pro to osobně můžeme  udělat.                                          Zkusme hledět k pravému světlu, jenž naše dny života bude stále prosvěcovat a my toto světlo, naději a radost budeme chopni a též ochotni předávat s návodem k použití dále.                                                                         Proto potřebujeme trvalého světla, které bude svítit v každém okamžiku našeho života, ve věčné Přítomnosti, kterou budem od nynějška moci prožívat pokud se těsně přimkneme ke SVĚTLU všech světel, pro nějž existuje pouze Nyní, Teď a VĚČNOST.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

                                                                         

.

  

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář