Cesta světla

Čas který si nyní v současnosti, žijeme, je ten jediný čas co máme....těžko jej lze uchopit......a možná, že čas mezi dvěmi vteřinami, skrývá celou naši minulost, přítomnost, ale i budoucnost. Není to snad průchozí bod do jiné časové dimenze? Stejně tak, jako plují oblaka a nelze je zadržet, pak i když uznáme jakousi relativnost času, je těžké, se s touto skutečností vyrovnat, neboť uplynulý čas našeho dosavadního života pro nás představuje naše vzpomínky, možná úspěchy či neúspěchy.V našich myslích probíhají vzpomínky od bodu A do bodu B a my se s nimi ztotožňujeme, identifikujeme jako se starými fotografiemi jenž nám připomínají určité úseky naší cesty životem.Jak je vše, a nyní hovořím o času, relativní. A proto tak snaha jej zastavit je stejně pošetilou, jako se jej dokonce snažit, jaksi obrátit do protisměru, jeho běhu, což se stává pak také již jen pouhou utopistickou vizí, kterou nelze uskutečnit, neboť čas neexistuje. Je jen a jenom stálá přítomnost. A přesto, ač se naše mysl tomu brání, snaží se o to čas jakkoli jej zadržet, promítá do něj horlivě jako na plátno všechny naše vzpomínky, od minulosti až po současnost, do současného života, který žijeme nyní, tady a teď, stejně jako vysněná budoucnost, je nebo může být pro nás skutečnou již nyní.Zkuste uvažovat a jednat ,dovolte si to sobě na chvíli bez napětí zda to nebo tamto stihnu.Jinak se topíme  v čase a bloudíme sem a tam a na současné  prožívání, onoho ,,Teď"!, jenž je již námi značně okleštěno......čas nám jaksi nezbývá. Obklopujeme se vzpomínkami, nebo naopak vizemi, představami o naší skvělé budoucnosti pokud vše vyjde jak má, ale ono ,,Teď jsme se dosud nenaučili opravdu žít. Žít v přítomném čase.občas se nám to snad i podaří, ale není to ničím trvalým. Proto pojďme se to učit,učme se tomu jak žít za hranicemi,kulisami času, dokud máme k tomu příležitost a objevíme to co je nemněnné a trvalé, tomu co je za horizontem představ naší mysli.

.