Cesta světla

                                  TELEPATIE                                                          SENZIBILISMUS,PROUTKAŘENÍ A MIMOSMYSLOVÉ VNÍMÁNÍ.........

¨¨
Ve světě plném nejistoty nelze nalézt ničeho trvalého,neboť se vše neustále mění.A i naše myšlení se stává jakousi zakrslou bonzají,pokud jí neposkytneme to co potřebuje ku svému růstu.Mluvíme-li o člověku,dá se říci,že je tělesně vyspělým,ale mnohdy duchovně stagnuje,neboli zaostává.Mnozí necítí potřebu,nemají chuť a snad ani čas se duchovně více rozvíjet tímto směrem,nyní hovořím o světě MSV,neb svět to neocení a peníze z toho jaksi taky neplynou,pokud to člověk neprodává a nedělá-li to na ,,kšeft,,.Nejde-li mu zaprvé o pozdvižení úrovně vnímání své mysli,ale i  těch druhých,pak je to pouhý byznys,slavomanství a toho duchovního,ryzího je tam od takového člověka pak žalostně málo.Ale chápu,že za každou práci kterou člověk vykoná,mu přísluší určitá odměna,alespoň pokud jede do vzdáleného místa tak něco na  benzín,autobus či vlak,jídlo a na ubytování,aby si to nemusel ještě hradit sám,když již věnuje svůj čas,schopnosti a vědomosti pro které si druzí za ním přišli.Prostě z vlastního to nelze utáhnout,alespoň ne dlouhodobě.Tímto úvodem jsem se jaksi dostal kamsi na okraj a tak se rychle vracím k danému tématu. Všichni máme určitý dar,jen možná o něm zatím nevíme,máme-li růst opět ku svobodě s jakou jsme se na tento svět zrodili i s těmi všemi dary,je zapotřebí se snažit ona,,tajemství v sobě" objevit a rozvinout,co se dá.Neberme to za něco obtížného,na co nemáme a nebudeme mít čas.Nalézt a oživit dary to bychom nikdy neměli ani považovat za obtížnou povinnost,ale udělat to pro sebe,pro druhé,pro tento svět,proto,že je to dobré a správné.Říká se,že každá cesta začíná prvním krokem a tak kráčejme.Stagnace přešlapování na místě stejně k ničemu dobrému nevede a ani nepřináší radost a pocity naplnění z konání něčeho,co obohacuje.A to nejen nás.Ten,kdo dosáhne i třeba malého cíle a hlavně prožije onu hloubku určitého prožívání,toho pak již nelze přesvědčit,že šlo jen o nějaké bludy a raději,aby byl o takových blbostech raději  zticha.Jde a je vůbec možné být stejní,po tom co jsme zažili a prožili a odhodit to jako zmačkaný papír,kamsi do odpadkového koše?Ne,neboť to vše se stalo nám a my to žili,je to náš vlastní prožitek plný skutečnosti.A proto nemůžeme přijmout poté tvrzení,že se zaobíráme hloupostmi z úst těch co jsou o tolik chudší,nevědoucí, kterým se nikdy v jejich životě nic takového nestalo,co ani trochu neprožili,neboť neměli snad možnost,odvahu a snahu,pustit se na tento zdánlivě tenký led.Možná že jim nebylo jen dáno,aby objevili tuto prazvláštní schopnost vidění a vnímání.Vždy je i zde nutná pevná víra,že je to možné,prostě nepochybovat a udělat krok i když do neznáma.                                                                 ==================                                       S kamarádem těsně po vyučení kdy jsem cvičil ještě intenzivně duchovní směry i tělesný svět ´jógy,jsme se spolu domluvili na tom vyzkoušet si sílu našich myslí,kdy já mu budu v určitou večerní hodinu posílat určité a pro něj neznámé obrazy.A jak jsme si řekli tak jsme to i oba udělali.Druhý den on mi vypověděl co viděl a teprve poté jsem mu sdělil zase já,jaký obrazec jsem mu přeposílal.Jednalo se sice jen o krátkou vzdálenost z Petřin,kde jsem žil s rodiči, jeho směrem na Prosek.Oba pokusy byly pro mne jednoznačně úspěšné i když obrazy viděl sice odpovídající,avšak zmnožené.Poprvé se jednalo o hlavu ptáka,podruhé zas o pouhý kruh,který on vnímal a viděl jako spojené olympijské kruhy. kruhy.                                                                                                                      ========                                                                Časem jsem měl osobně další vizi či pouhopouhé tušení a to bylo v době,kdy umírala mnou pouze dvakrát a ještě k tomu v dětství viděná a navštívená prateta z otcovi strany to poslední setkání bylo asi v mých deseti letech, jenž žila v malé vesničce za Dobruškou.Byl jsem s rodiči na chatě.Měli jsme ji v Chrustenicích u Berouna a tu jednou v neděli to mi bylo kolem 19let,kdy jsme tam byly přes sobotu a neděli,tak v onu neděli mi bylo divně,nic mne nebavilo,ani se mi nechtělo jako jindy se toulat po lese.Ten den jsem měl odjet večer do Prahy a jít v pondělí jako obyčejně do práce.Naši zůstavali dál,neboť měli ještě týden naplánovanou dovolenou i s mou sestrou.V onu neděli jsem byl jak na trní a přitom jaksi v sobě cítil zmatek i podivný smutek,ale přitom se mi honili v hlavě myšlenky na tuto pratetu a já chtěl za ní ještě v tu neděli kolem oběda odjet.A nyní to co mne dodnes vadí je,že jsem se nechal rodiči přemluvit  s tím ať nikam nejezdím a jdu druhý den  zas do tý práce,neberu si na tu cestu dovolenou a kdesi cosi.Tak jsem to nechal být a  nikam nejel.Ale nebylo to správné rozhodnutí,měl jsem odjet a to ještě v onu neděli,neboť bych jí jak se z došlého telegramu,myslím,že to bylo v úterý,kdy došel ještě zastihl živou,protože v onu neděli večer skonala.Proto si myslím,že když má člověk takovéto vnuknutí,slyšíli,neslyšné na dálku,nebo vidí,tak by podle mých zkušeností měl jet navštívit kohokoli kdo se mu takto hlásí hlásí.                                                                                                                                =================                                        Uvedu ještě pro mne další v jiné době o pár desestiletí zpět,že jsem se dostal na jakousi výstavu fotografií,kde byly vystaveny barevné fotky odkudsi  z Tibetu se spoustou fotek s množstvím vyobrazené silné bídy co je v oněch krajích víc jak dost a při tom všem krajinou obestřenou  na horizontu sněhobílými horskými štíty s modravým blankytem nad nimi,krásou plnou pokojného prožívání alespoň tak jsem to viděl onehdy já,kdy kraj je protkán spoustou barevných praporků vlajících ve větru nad nuznými domky uprostřed oné horské a jinak pusté krajiny.Celá ta výstava měla zajisté co říci,každému kdo ji navštívil,ale mně oslovili nejvíce z celé té výstavy dvě fotografie a to jednoho Lámy, již nevím z jakého kláštera,ta druhá byla fotem místního šamana.Když jsem je začal pozorovat pojednou ke mně počala proudit jejich slova,která mi radila,na čem bych měl především pracovat,abych se odlepil od problémů světa a našel klid a činil další duchovní pokroky.To samé se mi stalo i u druhé fotografie,místního šamana u nějž jsem při pohledu do jeho očí,ale i pozorování celé jeho tváře uslyšel v sobě jakoby pokračování toho co zůstalo asi nevyřčeno u prvého obrázku a vyučování pokračovalo i zde.Byl to velice zvláštní ,měl jsem v sobě pocit jakobych je oba odněkud znal ale odkud? Ani nevím kolik času tam uběhlo,jak dlouho či krátce to všechno trvalo,neboť čas  pro mě v oné chvíli přestal existovat.Vím,že to co mi předali bylo jako na mne ušité,dodnes na tuto výstavu vzpomínám a snad najdu časem i onen kousek papírku,kde jsou mé poznámky,ono Tibetské poselství od onoho lámy a šamana,které jsem však odněkud jakoby důvěrně znal a oni zase mne.                                 

                                                ==============

Parapsychologie se již zhruba před 100 lety začala zabývat msv a tím tedy samozřejmě i telepatií.Bylo zjištěno, že lidé, kteří jsou zatím nepostiženi civilizačním pokrokem, jsou schopni spolu navazovat běžně a zjména ve chvílích ohrožení tento způsob kontaktu.

Z VÝZKUMU, KTERÝ BYL PROVÁDĚN ROKU 1990 ,VYPLÝVÁ, ŽE SKORO ČVRTINA POPULACE MÁ TYTO SCHOPNOSTI.

Telepatie je možnou skutečnou formou jak komunikovat,jen je zapotřebí v sobě objevit správné heslo,zmáčknout klávesu a otevřít onen nepoužívaný zaprášený soubor.Heslo je =Nebuď líný=//vypni televizní seriál,nevolej pořád někomu a s někým,neseď u počítače déle než je zapotřebí a sundej z uší MP3// a u podobných příživníků co jen ukrádají naše soukromí,čas který bychom mohli mít jen sami pro sebe,regeneraci psychohygienu,nebo něco také smysluplnějšího,například čas na meditaci.Zkusme to zkoušejme to,vždyť v životě děláme spoustu zbytečných věcí,úkonů a život nám běžíNyní se můžeme jaksi zastavit a vystoupit z rozjetého vlaku a jen si tak sednout a být sám/a se sebou.Umíme to ještě? Vytvoříme společně sloup dobroty, míru lásky a pokoje, ochoty sdílet něco co nás přesahuje, ale k čemu máme klíč.Je to jen a jen na nás.Jenom my sami můžeme odemknout a vejít.Klíčem jsme my sami ve své ničím nezkalené průzračnosti.Třpyťme se každý jako ranní kapka rosy ve slunci jenž vychází.